Ve dnech 22. a 23. listopadu se v jezdecké hale píseckého Zemského hřebčince uskutečnil workshop mistrů podkovářského řemesla z Čech, Polska a Maďarska pod vedením britského lektora Paula Robinsona.
Podkováři jsou lidé, se kterými se každý majitel koně vídá pravidelně několikrát do roka. Ne nadarmo se říká, že bez kopyta není kůň. Umění upravit koním kopyta tak, aby mohli bezbolestně chodit, vykonávat práci například v lese, tahat kočáry, nebo podávat sportovní výkony, není jednoduché. S dobou se mění i způsob vykonávání tohoto řemesla. Podkovy se vyrábí předem a podkováři je pak jenom upravují na konkrétní kopyto. Existují však soutěže, které se vrací přímo k základům tohoto řemesla, kdy si každý podkovář musel z kusu železa podkovu vyrobit od základu.
V roce 2021 byla skupinou nadšených kovářů založena skupina Czech Farrier, které jde v prvé řadě o to, co nejvíce se zdokonalit v řemesle jako takovém. Spousta světově uznávaných kovářů si však prošla i výše zmíněnými soutěžemi a školeními, která tato skupina organizuje, jsou kromě vlastního zdokonalování se i přípravou na ně.
Příprava na soutěž vychází z propozic, v těch je nákres nebo fotka podkovy, její rozměry a technické parametry. Je tam uvedeno, z jakého má být materiálu, jakou technikou se má vyrábět a v neposlední řadě, kolik času je k dispozici. Podle toho začíná příprava, nákup materiálu a trénink. Soutěž má několik kol, ta se pak sečtou a nejlepších deset nebo dvacet soutěžících postupují do finále, ve kterém už se kove kůň. Cílem je vyrobit podkovu, která pak sedí přesně na daného koně.
Existují i různé speciální soutěže. Jednou z nich jsou tajné podkovy, což znamená, že jejich nákres není obsažený v propozicích a ukáží nám ho až hodinu před závodem. My si ho obkreslíme a musíme vyrábět bez předchozího tréninku doma. Tam je důležitá schopnost improvizovat. Jsou samozřejmě i tací zkušení podkováři, kteří už daný typ podkovy znají a jsou schopni ho vyrobit z paměti.
Jsou i různé rychlostní soutěže, při kterých se vyrábí podkovy v extrémně krátkých časových intervalech. Jedním z nejnáročnějších typů soutěží je takzvaný „eagle eye“, neboli orlí oko. Zadaný je typ podkovy, a jen na deset vteřin ukážou soutěžícímu kopyto. Úkolem je vyrobit velikostí a tvarem co nejpřesnější podkovu. Nehodnotí se tedy pouze kvalita podkovy, ale i její velikost a tvar.
Czech Farrier není uzavřená společnost, počet členů je proměnný. Jejím cílem bylo hlavně poskytnout zázemí a co nejvíce pomoci podkovářům, kteří se chtějí nejen účastnit soutěží, ale také se vzdělávat, zkusit si vyrobit vlastní podkovu nebo třeba jenom s něčím poradit.
V areálu Zemského hřebčince v Písku proběhla školení pod vedením Paula Robinsona poprvé již letos v únoru. Pozvání přijali také podkováři z Maďarska, školitel Paul Robinson přiletěl z Velké Británie. Je to podkovář s více než třicetiletou praxí, dvakrát titulovaný vicemistrem Evropy a jednou mistrem světa. První den předvedl výrobu zámkových podkov svařovaných v ohni a také u nás ne úplně tradičních ozubových podkov pro lehké kočárové koně. Druhý den se účastníci zabývali korekturou a výrobou zámkové podkovy, tvarované přímo na kopyto, a také podkováním koně na soutěžích. Poslední den proběhla ukázka každodenní práce hosta s podkovami Mustad Hoofcare, jeho pohled na kopyta koní a celkový přístup k podkovářské profesi. Diskutovalo se také o ortopedických problémech a jejich řešení.
Na únorový seminář navazovalo školení podzimní, kdy se v prostorách kryté jezdecké haly Zemského hřebčince Písek uskutečnilo již druhé mezinárodní setkání podkovářů, opět se zahraničním lektorem Paulem Robinsonem. Řemeslníci z Čech, Polska a Maďarska se zde sešli pod vedením skotského kolegy v rámci tréninku a vzdělávání, a to jak v ruční výrobě podkov, tak ve vhodné aplikaci podkovy na kopyto koně.
Páteční lekce se týkaly především výroby podkov na různé problémy spojené s kopyty a pohybovým aparátem koní. Názorné přednášky a následný workshop lektor průběžně doplňoval svými poznatky a zkušenostmi z praxe.
V sobotní dopoledne byla výuka zaměřena na podkování kopyta koně způsobem odpovídajícím požadavkům pro podkovářské soutěže. Na odpoledním workshopu si účastníci vyzkoušeli práci s ocelovými i hliníkovými podkovami.
Účastníci velmi ocenili lektorův individuální přístup při vlastní samostatné práci na podkovách, jejichž technické provedení nebylo vždy snadné. Paul Robinson naopak ocenil zájem, píli a pracovitost kovářů, nepovšimnuto nezůstalo ani důstojné prostředí hřebčince.
Tito lidé na sobě pracují zejména proto, aby byli schopni poskytnout lepší péči koním svých klientů, aby byli zdraví a spokojení. Navíc jsou schopni svou činnost na soutěžích konfrontovat s dovednostmi ostatních, vzdělávat se a sebezdokonalovat. To je skvělé a motivující.